Nahlédnutí do života a historie letiště Hodkovice nad Mohelkou.
|
|
Počátky létání v Hodkovicích se tradují již od roku 1936, kdy tento
terén objevili nadšenci leteckého sportu, kteří své
letecké pokusy zkoušeli již dva roky na okolních terénech Hůrka, Kozákov, Všeň,
Žemlovka atd.. V roce 1936 zmínění letci počali terén "Citeř", což je
původní název náhorní plošiny Hodkovicko - Vrchovinské, občasně
využívat. Skvělá hrana, směrem na Petrašovice byla pro tehdejší
svahové létání přímo ideální. Tyto první pokusy skončily mobilizací v
roce 1938. Okupace přinesla našim nadšencům pro létání stop, létání v
té době bylo zakázáno.
|
|
Němci zjistili, že Hodkovice jsou skutečně dobrý terén a zřídili
zde svoje výcvikové letiště, které mělo dvě dráhy, situované oproti
sobě zhruba o 90 stupňů. Na špičce Citeře postavili hangár o
velikosti 10 x 30 metrů a na druhé straně poblíž obce Vrchovina,
velký dřevěný hangár, který však už úplně nedostavěli.
|
|
V roce 1945 zde opět začalo být rušno, letiště bylo předáno ČNA,
který zde zřídil Zemskou plachtařskou školu, pro plánované rozšíření
výcviku plachtařů. V těchto poválečných letech národní svobody a
rozmachu, bylo velké nadšení pro létání, hlavně mládeže, ale i
straších zájemců, motivovaných úspěšným působením našich vojenských
letců během války v Anglii i na východní frontě. Zdravý muž i žena se
mohli bez překážek a v krátké době zúčastnit plachtařského
výcviku. Provoz na letišti byl značný.
|
|
|
Ve všední dny bylo letiště obsazeno kurzisty školy a ve dnech volna a
o svátcích externími kurzy výcviku plachtařů různých stupňů a do
provozu se zapojovali i hotoví piloti "céčkaři" pro svoje udržovací
lety. Byla to doba na kterou všichni tehdejší letci nezapomenou, doba
plná romantiky spojená s fyzickou námahou potřebnou k tehdejšímu
způsobu létání.Kluzáky se do vzduchu dostávaly pomocí gumového lana,
tak zvaného "gumicuku", a pomocí svalů. Zpět na start pak převážně
pomocí lidské síly. Někteří pamětníci vypráví i o zapůjčené kravce od
místního sedláka, která jim kluzáky pomáhala do příkrého svahu tahat.
|
|
V té době členové aeroklubu svépomocí provedli dokončovací práce na
nedokončeném hangáru po Němcích, tento hangár stojí dodnes a je
využíván jako skladiště s výhledem na jeho rekonstrukci a následné
vrácení k použití pro leteckou techniku. V tomto hangáru, mimo
vojenskou techniku, zůstalo po válce i několik větroňů, které byly
využity pro výcvik plachtařů. Zrušením letecké školy v roce
1950-1951, odešlo mnoho plachtařů na nově utvořená letiště v okolí
Hodkovic.
|
Tento odliv plachtařů skončil po založení Svazarmu, kdy došlo k
redukci letišť a byla zrušena letiště nepojatá do nově utvořené
krajské sítě letišť. Naše letiště patřilo k těm šťastnějším a tak
tuto redukci přežilo.
Nástupem Svazarmu se změnil i směr vývoje a větší důraz než na
sportovní létání byl dán na význam branný. Členové zrušených letišť
přešli na letiště Liberec, Lomnice n.P., ale převážně do
Hodkovic. Někteří členové nepřekonali své zklamání z vývoje
sportovního létání u nás a své činnosti zanechali. Nově utvořený
kolektiv hodkovického letiště byl hlavně tvořen zkušenými letci
přicházejícími ze zrušených letišť. Létání po odchodu letecké školy
přenesené do Vrchlabí pokleslo a bylo dost omezené a bylo víceméně
limitováno nedostatečnými rozměry letiště a také nerovností povrchu a
tak se létalo jen na navijáku. V roce 1953 na podzim se začalo s
terénními úpravami tak, aby bylo možné provozovat i motorové
letouny. Práce byly ukončeny v polovině roku 1954. Současně byla
vypracována dokumentace pro MD.
|
|
Po dvojím komisionálním jednání byl motorový provoz na letišti
Hodkovice povolen. První motorové letouny byly do Hodkovic přesunuty
z Liberce ještě v tomto roce. Byly to vlečná C-106 a K-68. V roce
1953-54 se také buduje podzemní nádrž na LPH a tak je zajištěno
základní vybavení pro motorový provoz. Na letiště přicházejí noví a
noví zájemci o výcvik a tak se daří činnost letiště rozvíjet.
|
|
Organizace je označena jako výběrová, což znamená, že ne každému je
umožněno létat a tak létají ti šťastnější, co třeba nemají příbuzné
na západě. I přes vnější vystupování aeroklubů, které se prezentuje
jako angažované, zůstává život uvnitř aeroklubu nepolitický a
soustřeďuje se hlavně na sportovní vyžití. Létání v našem aeroklubu
bylo vždy spojeno s aktivním přístupem všech členů k ekonomickým
potřebám, které nikdy nebyly státem kryty úplně.
|
|
|
Byla i doba kdy aerokluby byly ponechány bez veškerých prostředků
krom letecké techniky. Přes všechny těžkosti v zabezpečení finančními
prostředky se v Hodkovicích vybudovalo vlastním přičiněním
mnoho. Členové našeho aeroklubu, kteří v něm jsou dodnes, i ti, co
jeho řadami prošli, vykonali spousty práce ve svém volném čase a
zůstala za nimi taková díla jako jsou nový hangár, nová podzemní
nádrž, sklad olejů, provozní budova stará i s novou přístavbou,
garáže, vodovod, elektrická přípojka, strážnice, septik, domek v
Hodkovicích, přístupová cesta k letišti atd..
|
|
V létání samotném jsme měli mnohé úspěchy, z našich řad vyšlo mnoho
dobrých sportovců i pilotů kteří našli uplatnění jako profesionálové
u jiných provozovatelů, nebo ve vojenském letectvu. Pořádalo se u nás
několik leteckých dnů a mnoho sportovních soutěží.
|
|
|
Naši piloti se účastnili téměř všech sportovních klání pořádaných v
jiných aeroklubech. Největších úspěchů dosáhla Božena Tlapáková,
která vyhrála několik celostátních plachtařských soutěží. Průběžně se
u nás probíhají různá soustředění zahraničních skupin pilotů,
například z Holandska, Dánska, Švýcarska, Německa. Každoročně se u
nás po celou sezónu zajišťují vyhlídkové lety na motorových
letounech, na větroních i na motorizovaných větroních. Každý má
možnost, aby se u nás přihlásil do výcviku v některé uvedené
odbornosti, za podmínek které mu na dotaz můžeme sdělit.
|