Nahlédnutí do života a historie letiště Hodkovice nad Mohelkou.

Historický obrázek Počátky létání v Hodkovicích se tradují již od roku 1936, kdy tento terén objevili nadšenci leteckého sportu, kteří své letecké pokusy zkoušeli již dva roky na okolních terénech Hůrka, Kozákov, Všeň, Žemlovka atd.. V roce 1936 zmínění letci počali terén "Citeř", což je původní název náhorní plošiny Hodkovicko - Vrchovinské, občasně využívat. Skvělá hrana, směrem na Petrašovice byla pro tehdejší svahové létání přímo ideální. Tyto první pokusy skončily mobilizací v roce 1938. Okupace přinesla našim nadšencům pro létání stop, létání v té době bylo zakázáno.
Němci zjistili, že Hodkovice jsou skutečně dobrý terén a zřídili zde svoje výcvikové letiště, které mělo dvě dráhy, situované oproti sobě zhruba o 90 stupňů. Na špičce Citeře postavili hangár o velikosti 10 x 30 metrů a na druhé straně poblíž obce Vrchovina, velký dřevěný hangár, který však už úplně nedostavěli.
V roce 1945 zde opět začalo být rušno, letiště bylo předáno ČNA, který zde zřídil Zemskou plachtařskou školu, pro plánované rozšíření výcviku plachtařů. V těchto poválečných letech národní svobody a rozmachu, bylo velké nadšení pro létání, hlavně mládeže, ale i straších zájemců, motivovaných úspěšným působením našich vojenských letců během války v Anglii i na východní frontě. Zdravý muž i žena se mohli bez překážek a v krátké době zúčastnit plachtařského výcviku. Provoz na letišti byl značný. Historický obrázek
Ve všední dny bylo letiště obsazeno kurzisty školy a ve dnech volna a o svátcích externími kurzy výcviku plachtařů různých stupňů a do provozu se zapojovali i hotoví piloti "céčkaři" pro svoje udržovací lety. Byla to doba na kterou všichni tehdejší letci nezapomenou, doba plná romantiky spojená s fyzickou námahou potřebnou k tehdejšímu způsobu létání.Kluzáky se do vzduchu dostávaly pomocí gumového lana, tak zvaného "gumicuku", a pomocí svalů. Zpět na start pak převážně pomocí lidské síly. Někteří pamětníci vypráví i o zapůjčené kravce od místního sedláka, která jim kluzáky pomáhala do příkrého svahu tahat.
Historický obrázek V té době členové aeroklubu svépomocí provedli dokončovací práce na nedokončeném hangáru po Němcích, tento hangár stojí dodnes a je využíván jako skladiště s výhledem na jeho rekonstrukci a následné vrácení k použití pro leteckou techniku. V tomto hangáru, mimo vojenskou techniku, zůstalo po válce i několik větroňů, které byly využity pro výcvik plachtařů. Zrušením letecké školy v roce 1950-1951, odešlo mnoho plachtařů na nově utvořená letiště v okolí Hodkovic.
Tento odliv plachtařů skončil po založení Svazarmu, kdy došlo k redukci letišť a byla zrušena letiště nepojatá do nově utvořené krajské sítě letišť. Naše letiště patřilo k těm šťastnějším a tak tuto redukci přežilo.
Nástupem Svazarmu se změnil i směr vývoje a větší důraz než na sportovní létání byl dán na význam branný. Členové zrušených letišť přešli na letiště Liberec, Lomnice n.P., ale převážně do Hodkovic. Někteří členové nepřekonali své zklamání z vývoje sportovního létání u nás a své činnosti zanechali. Nově utvořený kolektiv hodkovického letiště byl hlavně tvořen zkušenými letci přicházejícími ze zrušených letišť. Létání po odchodu letecké školy přenesené do Vrchlabí pokleslo a bylo dost omezené a bylo víceméně limitováno nedostatečnými rozměry letiště a také nerovností povrchu a tak se létalo jen na navijáku. V roce 1953 na podzim se začalo s terénními úpravami tak, aby bylo možné provozovat i motorové letouny. Práce byly ukončeny v polovině roku 1954. Současně byla vypracována dokumentace pro MD.
Historický obrázek Po dvojím komisionálním jednání byl motorový provoz na letišti Hodkovice povolen. První motorové letouny byly do Hodkovic přesunuty z Liberce ještě v tomto roce. Byly to vlečná C-106 a K-68. V roce 1953-54 se také buduje podzemní nádrž na LPH a tak je zajištěno základní vybavení pro motorový provoz. Na letiště přicházejí noví a noví zájemci o výcvik a tak se daří činnost letiště rozvíjet.
Organizace je označena jako výběrová, což znamená, že ne každému je umožněno létat a tak létají ti šťastnější, co třeba nemají příbuzné na západě. I přes vnější vystupování aeroklubů, které se prezentuje jako angažované, zůstává život uvnitř aeroklubu nepolitický a soustřeďuje se hlavně na sportovní vyžití. Létání v našem aeroklubu bylo vždy spojeno s aktivním přístupem všech členů k ekonomickým potřebám, které nikdy nebyly státem kryty úplně. Historický obrázek
Byla i doba kdy aerokluby byly ponechány bez veškerých prostředků krom letecké techniky. Přes všechny těžkosti v zabezpečení finančními prostředky se v Hodkovicích vybudovalo vlastním přičiněním mnoho. Členové našeho aeroklubu, kteří v něm jsou dodnes, i ti, co jeho řadami prošli, vykonali spousty práce ve svém volném čase a zůstala za nimi taková díla jako jsou nový hangár, nová podzemní nádrž, sklad olejů, provozní budova stará i s novou přístavbou, garáže, vodovod, elektrická přípojka, strážnice, septik, domek v Hodkovicích, přístupová cesta k letišti atd..
V létání samotném jsme měli mnohé úspěchy, z našich řad vyšlo mnoho dobrých sportovců i pilotů kteří našli uplatnění jako profesionálové u jiných provozovatelů, nebo ve vojenském letectvu. Pořádalo se u nás několik leteckých dnů a mnoho sportovních soutěží. Historický obrázek
Naši piloti se účastnili téměř všech sportovních klání pořádaných v jiných aeroklubech. Největších úspěchů dosáhla Božena Tlapáková, která vyhrála několik celostátních plachtařských soutěží. Průběžně se u nás probíhají různá soustředění zahraničních skupin pilotů, například z Holandska, Dánska, Švýcarska, Německa. Každoročně se u nás po celou sezónu zajišťují vyhlídkové lety na motorových letounech, na větroních i na motorizovaných větroních. Každý má možnost, aby se u nás přihlásil do výcviku v některé uvedené odbornosti, za podmínek které mu na dotaz můžeme sdělit.