Krůty

I letos jsme se rozhodli uspořádat grilování. A aby to nebylo zase to samé, rozhodli jsme se, že se ugrilují krůty. Po dlouhém dohadování jsme rozhodli, že termín bude 24.4. na svatého Jiří. Kotva pln elánu objednal krůty a začal shánět gril. Vše bylo promyšleno, ale jak se blížil termín, blížily se i problémy. Kde seženeme dřevo? S grilem to také nevypadalo dobře. Ale lidí, těch se na krůta - párty chystalo dost. Někteří nedočkavci přijeli o měsíc dříve a vůbec je nezarazilo, že jedou v časném jaru uprostřed týdne na letiště na párty. Kdyby na přelet, tak nic neřeknu, ale na grilování.!?! Co si o tom myslíš ty, Vláďo? :-) Piva bylo zajištěno dost. Soudek od Broučka (za plnoletost) a na extra přání Krkoškovo kvasnicové.

První problém, který bylo nutno vyřešit, byl plakát. Zdatní malíři odmítli pomoci a tak nastoupil můj um podporovaný rumovou múzou. Ne že bych nevěděla jak vypadá krůta, ale nakreslit umím jen tu, co vídám v obchodech v mrazáku. Podle toho také plakát vypadal. Ale svůj účel splnil. Ještě malá poznámka (abych si všechny zásluhy nebrala na sebe), Brouček vybarvoval.

Druhým problémem bylo dřevo. V lese je ho sice spousta, ale podle informací odborníků je na grilování potřeba dřevo ovocné, nejlépe švestkové. Tak jsme vyrazili do lesa a hledali vyschlou švestku. Po dlouhém hledání jsme ji našli. Sice to byla třešeň a né moc vyschlá, ale byl to ovocný strom. S vypůjčenou pilou jsme vyrazili kácet. Kotva jako dřevorubec a já jako nosič. Po pvních zvucích pily se objevil ochotný rádce, který nás počastoval dobře míněnými radami, co a proč děláme špatně, jak to napravit a podobně. Kotva to bral docela sportovně a pouštěl rady jedním uchem dovnitř a druhým ven. Možná je přes řev pily neslyšel. Ale já, tahajíc těžká polena a poslouchaje při tom rady od statného chlapa, jsem po něm chtěla cosi hodit. Měl štěstí, že ta polena byla tak těžká, jinak bych to udělala.

Týden před párty jsme zjistili, že ani jeden z organizátorů nebude mít příští sobotu spoustu času na přikládání a grilování. Doufali jsme, že se to nějak vyřeší. Vyřešilo. O krůty se starala hodná slečna Anna Kulhánková, která se na letišti ocitla náhodou a večer jí bylo tak špatně, že si párty vůbec neužila. Zato ostatní ano.

Vůně grilovaného masíčka se rozprostírala kolem celého baráku a vítr ji odvál až do Letňan, takže přišlo i několik Letňaňáků.

Zábava byla dobrá, krůty výborné, saláty také. Jen to pivo. První sud došel velmi brzy a tak se ještě dojelo pro další. Ten všem veselým účastníkům věnovali Jirkové a Vojta slavící svůj svátek. Po půlnoci se nad skomírajícím ohýnkem točily dvě ohlodané kostřičky a na sále se povalovalo několik veselých existencí. Někdo zpíval, v někom plál oheň takovým způsobem, až musel být uhašen několika litry studené vody.

Na závěr bych chtěla poděkovat Martinu Rymplerovi, že pomohl s rozmontováním konstrukce (mně to moc nešlo), Broučkovi za její stavbu a hlavně slečně Anně. Samozřejmě i ostatním, kteří pomohli s přípravou párty. Jen si myslím, že by jich příště mohlo být více. Myslím si, že to není nijak namáhavé a když pomůžete i vy, můžete se tím vyvarovat otrávených pohledů (někdy i připomínek) organizátorů, kteří vám závidí to, jak se hezky bavíte, když oni kolem vás pobíhají a snaží se, aby vše fungovalo.