Letošní mistrovství ČR v plachtění pořádal Aeroklub Šumperk, který jako zpestření soutěže vyhlašoval disciplíny i do zahraničí – Polska. Soutěžilo se ve dvou třídách a to klub a kombi. Z našeho aeroklubu na těchto závodech v klubové třídě létala pouze Hana Vokřínková, která musela vyměnit poškozený větroň po přistání do pole ve čtvrté disciplíně. Celkem se odlétalo v klubové třídě 7 disciplín v občas složitém počasí, které je pro Šumperk typické.
Klubová třída
| Pořadí | Jméno | Aeroklub | Typ | Body |
|---|---|---|---|---|
| 1 | Mraček Roman | Plzeň-Letkov | LS 1 f | 5584 |
| 2 | Hřivna Martin | Zbraslavice | ASW 19 | 5408 |
| 3 | Novák Ivan | Ústí nad Orlicí | Cirrus Std | 5399 |
| 26 | Vokřínková Hana | Hodkovice | Cirrus Std | 2695 |
Jindřichův Hradec 7.7. – 22.8. 2007
Plachtařské mistrovství České Republiky v plachtění juniorů a akademiků se v letošním roce konalo na letišti v Jindřichově Hradci a to v termínu 7.-22.7.
Mistrovství se nakonec uskutečnilo ve třech kategoriích a to:
Naše barvy zde hájily jako junioři a akademici Leoš Strnádek a Jan Louda, do kategorie „junior“ se už věkově nevešel Radek Zima, který proto létal pouze jako akademik.
Přesun do místa dění začal již v pátek, protože někteří z nás museli
jet na dvakrát, aby mohli přitáhnout bydlík a měli střechu nad hlavou
V sobotu sedmého ve večerních hodinách jsme všichni již seděli na baru a pozorně naslouchali řediteli závodů na úvodním briefingu kde probíhalo seznámení s místními podmínkami a s informacemi pro postupy startů, příletů atd.
Následující den počasí dovolilo vyhlásit první disciplínu a to hned o délce 315km, kde jsme obsadili první, osmé a patnácté místo a mě se podařilo dostat se do čela závodu.
To jsme však ještě netušili, že na další možnost letění si počkáme a do vzduchu se dostaneme až za 5 dní.
Naštěstí organizátoři nenechali nic náhodě a v neletových dnech jsme mohli využívat množství kulturních výletů, nejpovedenější byla jistě exkurze do pivovaru kam se startovní pole přesunulo pomocí historického autobusu škoda 706 – RTO. Následující den navazovala exkurze lihovaru, kde však byla účast menší, protože řada lidí se ještě úplně nevzpamatovala z předchozího dne a dala přednost bazénu v blízkém městě, nebo jiné kulturní vyžití.
14.7. se meteorologická situace přeci jen umoudřila a byla vyhlášena trať 354 km. I zde se dařilo našim a obsadili třetí, osmé a desáté místo.
Pak jsme létali až do konce závodů. Další vývoj výsledků pokračoval vcelku dobře a štěstí stálo v mnoha případech za námi. Ke konci byla na mnohých lidech znát únava, čemuž se nebylo co divit, nakonec jsme odlétali létali osm disciplín vkuse..
Celkově byly závody pro náš klub dost úspěšné Leoš skončil nakonec 19tý, Radek skončil bronzový a já jsem si mohl nakonec převzít zlato.
Celkové výsledky – akademici:
| Umístění | Jméno | Aeroklub | Kluzák |
|---|---|---|---|
| 1. | Jan Louda | Hodkovice | Std. Cirrus |
| 2. | Slavomír Pískatý | Kunovice | Std. Cirrus |
| 3. | Radek Zima | Hodkovice | ASW-19 |
| 15. | Leoš Strnádek | Hodkovice | ASW-19b |
Celkové výsledky – junioři:
| Umístění | Jméno | Aeroklub | Kluzák |
|---|---|---|---|
| 1. | Jan Louda | Hodkovice | Std. Cirrus |
| 2. | Petr Svoboda | Plzeň - Letkov | Std. Cirrus |
| 3. | Slavomír Pískatý | Kunovice | Std. Cirrus |
| 19. | Leoš Strnádek | Hodkovice | ASW-19b |
Celkové výsledky – Pohár Karla Pávka:
| Umístění | Jméno | Aeroklub | Kluzák |
|---|---|---|---|
| 1. | Roman Lanzendorf | Plzeň - Letkov | Ventus 1 /16.6m |
| 2. | Miloslav Hulmák | Hosín | TST-10 Atlas |
| 3. | Lubomír Svoboda | Plzěň - Letkov | Lak 19 / 18m |
Brouk-Jan Louda
Na těchto plachtařských závodech měl Aeroklub Hodkovice pouze jednoho létajícího zástupce Radka Zimu.
| Pořadí | Jméno | Aeroklub | Typ | Body |
|---|---|---|---|---|
| 1 | Dupal Ondřej | GAC Benešov | Cirrus Std | 5001 |
| 2 | Hofman Petr | Praha – Letňany | Cirrus Std. | 4896 |
| 3 | Lešinger Michal | Moravská Třebová | ASW 15 | 4794 |
| 8 | Zima Radek | Hodkovice | ASW 19 | 4566 |
Ve dnech 28.7. – 11.8. se v Italském Rieti konal už pátý ročník Mistrovství světa v plachtění juniorů. Tento závod sloužil zároveň jako ověření schopnosti organizátorů, protože v roce 2008 se zde bude konat i „dospělé“ mistrovství v neklapkových třídách.
Plachtařská komise AeČR stanovila reprezentační družstvo české republiky ve složení:
klubová třída:
standardní třída:
A jako týmový kapitán:
Protože podmínky na místě jsou velmi odlišné od těch jak je známe od nás a to hlavně kvůli létání v horách tak česká repre dostala možnost jet do Rieti už na jaře na neoficiální trenink a aspoň trochu se seznámit s okolím a technikou létání v horách.
V květnu jsme v Rieti strávili 10 dní a během nich nalétali cca 35 hodin. Určitě nejzajímavějším jevem byla bezesporu tzv. Mořská bríza, což je v podstatě proudění vzduchu kde se studený, stabilní a vlhký mořský vzduch nasouvá nad vyhřátou pevninu kde se ohřívá a stoupá do vyšších hladin kde proudí zpět nad chladnější moře kde opět klesá. Během dne se toto proudění stále více nasouvá do vnitrozemí a konkrétně v Rieti přichází tak o šesté, sedmé hodině večer v závislosti na směru a rychlosti proudění vzduchu ve vyšších vrstvách... když dojde k tomu, že plachtař včas neodhadne vývoj a ocitne se za čárou brízy ve stabilním vlhkém vzduchu kde se stoupavé proudy vytvářejí velmi sporadicky dá se říct že vůbec, je velmi pravděpodobné, že na letiště se už nevrátí. Ale naopak když „chytí“ správný interval je možné právě na oné „čáře“ letět i stovky kilometrů v takřka souvislém stoupavém poli, tohle se třeba povedlo Honzovi Kantorovi, který letěl jednu disciplínu která měla délku 400 km a posledních 300 kilometrů letěl rovným letem na průměrné rychlosti 184 km/hod. Další věc související s brízou je vlna, tyto dvě věci spolu velmi blízce souvisí, protože jakmile se bríza nasune tak jak jsem už poznamenal, přinese stabilní vzduch a tím jak se nasouvá tak i vítr a v horském terénu jako je v Rieti je velmi pravděpodobné, že se vyskytne vlna, během treninku jsme jí létali snad každý druhý den.
V Itálii měli vzdušný prostor pro nás ohraničený 3500m takže jsme bohužel nedosáhli žádného velkého převýšení.
Samotný závod začal 28.7. zahajovacím ceremoniálem, který byl dosti zničující, protože probíhal v asi 35°C na volném prostranství bez možnosti schování se do stínu a to vše za velmi zdlouhavých proslovů místních papalášů, vše samozřejmě v Italském jazyce.
Druhý den následovala airshow, na oslavu zahájení. Jelikož bylo ten den velké vedro tak i přes poměrně dosti rozsáhlou reklamu organizátorů v podobě plakátu všude po městě, byl počet návštěvníku velmi malý a dali by se spočítat na prstech jedné ruky a závodníci o tento „velkolepý“ program nejevili moc velký zájem a vše radši sledovali z blízkého bazénu v kempu.
Další den se už letělo.První disciplína byla nejen pro Čechy velkým překvapením a povedlo se nám v klubové třídě obsadit všechny medailové pozice. V této disciplíně byl jeden klíčový okamžik kdy bylo nutné se rozhodnou zda letět po svazích rovnou po trati, nebo pod jediný kumul, který byl asi 30° od trati, nakonec jsme se po dohodě s ostatními rozhodli pro uhnutí od trati a toto rozhodnutí nám přineslo ovoce v podobě nejsilnějšího stoupání které jsem kdy točil, jeho hodnota činila 7,4 m/s integrovaných po asi třech otočkách jsme byli u stropu v 3500 metrech a ještě jsme nebyli v základně.
Ve standardní třídě začal vytahovat drápy také Honza Kantor, který doletěl čtvrtý. A bylo znát že v tomto terénu má nalétano nejvíce z nás, strávil tam letos celkem něco přes měsíc. A v mnoha případech nám právě on dával dobré rady jakou stopu zvolit.
V dalších dnech bylo vidět jak moc jsou vyrovnané výkony pilotů a bodové rezdíly v jednotlivých disciplínách byly minimální.
Do páté disciplíny se nám celkem dařilo a vypadalo vše nadějně a pořadí v klubové třídě bylo takové, že jsem byl na prvním místě a hned za mnou Míla. Pak ale přišla osudná 6tá kde jsem udělal špatné rozhodnutí a ocitl se v závětří výrazného hřebene a v malé výšce a silném větru, nakonec sem se zvedl asi ze 200 metrů na půlzujícím stoupání 0.2-0.5, které nakonec zesílilo na 2, tímto jsem ztratil asi 15 minut na ostatní a ocitl se dosti z kurzu od tratě. Aby té smůly nebylo dost tak jsem cestou na poslední otočný bod prolétával prostor, který byl časově omezený, při pohledu na PDA bylo vše v pořádku a tak jsem prostor v pořádku proletěl, až na zemi jsem ale zjistil, že jsem měl špatně nastaven čas a tím pádem je to stejné jako bych v okamžiku vstupu do prostoru přistál do pole. Tímto smolným dnem skončily všechny mé naděje na nějaké lepší umístění, protože mezi tak vyrovnanými výkony jaké tam všichni předváděli již nebylo možné tuto bodovou ztrátu jakkoliv dohnat.
Ale naštěstí ostatním se vcelku dařilo a tak na mé místo postoupil Míla a celkově vedl, David byl sedmý. Ve standardní třídě se vcelku také dařilo a Honza Kantor byl průběžně sedmý, což byl bezesporu skvělý výkon vzhledem k tomu že létal na „starém“ discusu oproti ostatním, kteří měli už podstatně lepší LS-8 a Discus 2.
Během závodu proběhl mezinárodní večírek, kde si měla každá národnost připravit nějaké specifické občerstvení se svém stánku a ostatní poté obcházeli stánky a degustovali, byla to velmi povedená akce a velmi oblíbení byli hlavně Němci, kteří měli přivezli velkou zásobu piva. My jsme dělali palačinky, ale bohužel Italský vojenský hangár nebyl dimenzovaný na tři české vařiče a po třetím nahazováním jističů jsme rezignovali.
Pak pokračovala volná zábava až do pozdních hodin, během které
obcházeli poláci a dávali všem pít pivo přes hadici s trychtýřem na plnění
vody do letadel, což mělo velký ohlas
V dalších disciplínách se velmi projevovala snaha Francouzského týmu dostat se do vedení, protože další dvě místa za Mílou obsazovali právě oni a bodové rozestupy nebyly velké. Často k tomu používali přinejmenším nesportovní způsoby a to tak že před odchodem na trať si nás hlídali a odcházeli vždy za námi a celou dobu „viseli“ za ocasem a snažili se doletět ve stejný čas jako my. Největší problém byl, že jejich styl létání byl dosti tvrdý a ve stoupání nebrali moc ohledy na ostatní, kteří byly nuceni jim uhýbat a tím ztráceli cenné metry, dokonce na ně byla několikrát podaná stížnost.
Nakonec to došlo do takové fáze, že jsem chodil dopředu a točil slabší stoupání a několikrát dokonce klesání a Francouzi se několikrát chytli a točili se mnou a Míla získával nějaké metry oproti nám navíc. Bohužel byla tato finta brzy odhalena a Míla spadl v celkovém pořadí na druhé místo.
V poslední disciplíně zaletěl velmi dobře David Říha a tuto disciplínu vyhrál a tím se posunul na 9. místo.
Ve standardní třídě se střídavě dařilo a nedařilo Janu Kantorovi a nakonec skočil devátý.
Slavnostní vyhlášení proběhlo následující den, největší úspěch je bezpochyby druhé místo Míly Cinka, stejného umístění v historii českého plachtění mezi juniory dosáhl pouze Roman Mraček před dvěma lety v Anglii. Po závěrečném večírku jsme se následující ráno vrhli do balení a ještě dopoledne vyrazili na 1500 kilometrů dlouhou cestu domů.
Celkové pořadí – klubová třída:
| Pořadí | Jméno | Země | Letadlo | Body |
|---|---|---|---|---|
| 1. | Killian Walbrou | FRA | Std. Cirrus | 6236 |
| 2. | Miloslav Cink | CZE | Std. Cirrus | 6146 |
| 3. | David Bauder | GER | Std. Cirrus | 6129 |
| 9. | David Říha | CZE | Std. Cirrus | 5869 |
| 20. | Jan Louda | CZE | Std. Cirrus | 5499 |
Celkové pořadí – standardní třída třída:
| Pořadí | Jméno | Země | Letadlo | Body |
|---|---|---|---|---|
| 1. | Patrick Gai | GER | LS-8b | 6854 |
| 2. | André Weidlich | GER | Discus 2b | 6744 |
| 3. | Felix Loth | GER | LS-8b | 6696 |
| 9. | Jan Kantor | CZE | Discus CS | 6284 |
| 21. | Slavomír Pískatý | CZE | Discus CS | 5111 |
| 22. | Jan Borůvka | CZE | Discus CS | 5074 |
Brouk-Jan Louda
Francie - Romorantin 6.7 - 22.7. 2007
Celkově se čtvrtého plachtařského mistrovství světa žen zúčastnilo 44 závodnic z 11 zemí (Česká Republika-8x, Německo–8x, Francie–6x, Velká Británie–6x, Rusko–5x, Polsko–5x, Litva-2x, Dánsko-1x, Švýcarsko-1x, Itálie-1x, Ukrajina-1x), které závodili ve třech třídách (klubová, standart a v 15-ti metrové).
Z českých závodnic se nejlépe umístila na druhém (stříbrném) místě Jana Vepřeková ze Dvora Králové a to ve třídě standart na větroni LS-8b.
Z aeroklubu Hodkovice Hanka Vokřínková skončila v klubové třídě na 13.místě.